Není to tak dlouho, co jsem zcela a naprosto propadla autorovi Kazuovi Ishigurovi. Na blogu se už koneckonců válí dvě recenze na jeho díla a nutno podotknout, že z Kláry a slunce jsem byla natolik nadšená, až jsem jí udělila plných pět plných mističek z pěti. Zatím jsem nikdy současně vydávané próze neudělila tak vysoké hodnocení. Proto...

Jsou dny, kdy máte náladu se sebrat a vydat se do světa. Poznávat nové lidi a kraje. Zažívat nová těžko uvěřitelná dobrodružství, na něž budete s láskou vzpomínat na oné posteli. No a pak jsou dny, kdy jenom tak ležíte a marně přemítáte nad tou jedinou skutečně důležitou otázkou – zda stojí za tu námahu otočit se na druhý bok,...

Byl pátek. Venku bylo sychravo a na okapy tu a tam zabubnovala zbloudilá dešťová kapka. Ideální atmosféra na to uvelebit se na ledabyle pohozené mikině a oddávat se slasti nicnedělání, mé bezkonkurenčně nejoblíbenější činnosti. Poetiku páteční odpoledne ale narušil, zcela nepřekvapivě, Mates. Vrazil do dveří, na gauč odhodil bundu a zmizel v...

Nikdy jsem se netajila svých silně negativně ofenzivním přístupem k současné literární tvorbě. Jen považte; zavítáte-li dnes do de facto jakéhokoliv knihkupectví, a je úplně jedno, zda kamenného či internetového, jste vrženi mezi beletristické regály všech těch masově produkovaných žánrovek, neřkuli braků. Důvod je zcela prozaický – jsou psané...

Už to bude nějakou tu dobu, co jsem dočetla knihu Neopouštěj mě od anglického spisovatele japonského původu Kazua Ishigury. Ti, co moje dojmy z ní četli, jistě ví, že jsem nešetřila chválou. Ti, co nečetli, tak to pro změnu vědí teď. Ta knížka, respektive způsob, jakým autor pracuje s příběhovou strukturou stejně jako žánry, mě doslova a do písmene...

Tak přesně tohle nikdo neřekl hlavním protagonistům knižního hororu Les Sebevrahů Aokigahara. Jak jinak si potom vysvětlit natolik stupidní nápad jít kempařit do celosvětově známého lesíka na úpatí hory Fuji v Japonsku, kam každoročně míří stovky lidí dobrovolně ukončit svůj život.

Anglický spisovatel Adam Nevill si místo v mém rozkošném kočičím srdíčku získal už dávno. Pamatuji si jako by to bylo včera, co jsem svou mysl ponořila do vyprávění čtveřice kamarádů, kteří se ztratí v dalekých severským lesích. S příšerou v zádech. Folkové prvky v hororovém žánru mi tehdy přišly jako svěží vítr do jinak stagnujících rybníčku...

Naše domácnost (čti má, Elišky a toho vousatýho pobudy) se doslova a do písmene řítí do naprosté a totální transformace. Proč, může se snad jeden ptát. Jednoduše proto, že to nebude dlouho trvat a už nebudeme jenom my tři. Nýbrž se rozrosteme o dalšího člena domácnosti. Nechápejte mne špatně – na miminko se těším, především však ale na kolébky,...

Možná to pro někoho bude překvapením, ale ano. Mám ráda horory. A to docela dost. Ono, ruku na srdce, když je vaše existence a plná miska závislá na (zlo)vůli dvounožců, tak nějak si na životní utrpení zvyknete. Horory mám ráda tak moc, že místy můj život horor připomíná. To hlavně v okamžicích, kdy dobrovolně poslouchám Matesovo vyprávění. To pak...