Mám-li býti zcela upřímný, musím hned v úvodu na rovinu a bez skrupulí říci jedno: knihu Byt v Paříži bych si za normálních okolností nikdy nekoupil. Ba co víc, nikdy bych se s největší pravděpodobností nedozvěděl o jeho existenci. Proč?

Takhle, abych to všechno uvedla na pravou míru; pocházím z velkoměsta. Žádná buranská vesnická míca. Ani maloměšťácká puťka.

Tak aby bylo jasno; v naší (čti mojí) domácnosti se literatura YA (pro neznalé: literatura pro náctileté) vyskytuje zřídkakdy. A když už se tak stane, většinou ji přinese Mates se slovy, že má prý po čertech vytuněnou obálku. Sic je to v drtivé většině případů jediné pozitivum dané knihy, ale co už. Jako podložka všech těch...

Když přišla Eliška s tím, že se naše (resp. moje) domácnost přetransformuje na ryze vegetariánský skanzen, šly na mě osypky. Už jsem se rozhodovala, co všechno jí za tenhle rozum postrádající nápad znehodnotím takříkajíc po kočičinsku, až jsem si na konferenčním stolku všimla původce toho náhlého pomatení smyslů. Obálka mě zaujala na první dobrou -...

Těžko soudit, zda je to normální chování dvounožců, nebo zda Mates trpí nějakou formou obsese. Každou chvíli se pro něco nadchne a mně i Elíkovi obrátí svět vzhůru nohama. Kupříkladu začátkem roku se Mates rozhodl, že opráší svůj gastronomický majstrštyk. Tunu špinavého nádobí bych mu odpustila (na rozdíl od Elika), ale absenci tuňáka, lososa, nebo...

Je sotva pár dní do letního slunovratu, teploty zdárně atakují třicítky a zmrzlina s příchutí voňavého lososa ještě nikoho nenapadlo uvést na trh. Inu nebylo lepšího nápadu, než se zchladit mrazivým mysteriózním trillerem z pera všemi opěvovaného slovenského autora bestsellerů Jozefa Kariky. Sotva jsem vzala do pacek jeho dílko Smršť, s cukáním v...

Horory a trillery, to je moje. To já ráda. Masíčko, tu a tam nějaké to poletující střívko, vzrůšo, nebo něco jako naháněčka po lese, to mi dělá dobře na křehké kočičí dušičce. Nicméně nic se nemá přehánět. Tak jsem se rozhodla, byť na chvíli, obměnit čtený repertoár a ponořila se do Amerických bohů od Neila Gaimana. A hola hop,...

Venkovní teploty už polehoučku začínají atakovat třicítku, na keřích se poblázněné květy snaží dohnat letos zcela neexistující jaro a stromy zelenají rychleji než zapomenutá svačina v batohu. A především, pole žloutnou pod náporem Andrejova byznysu. Ten zcela určitě není střetem zájmu. Což o to, chápu, že Pospíchal není zrovna z levného kraje, ale...

Je až s podivem, že ještě v jednadvacátém století je možné něco jako zmizení. Jasně, my kočky to máme v tomhle mnohem snazší. Stačí obětovat jeden z našich devíti životů, seskočit pár pater a můžeme takříkajíc začít nanovo, ale u našich lidských společníků to tak jednoduché není. Nejen kvůli všudypřítomnému GPS signálu a neustále zapnuté...