Jo, už je mi pár let něco málo přes dvacet. A jo, dle současné legislativy jsem dospělý. A jo, jsem rodič, takže většinu času jsem ten uvědomělý a zodpovědný kluk (nebo muž? Nesnáším, když mě tak někdo nazve). Jenže mimo jiné jsem taky děcko devadesátek. To znamená, že mému playlistu vévodí starý alba KoRn, SOAD a Slipknot. Že...

Knihu amerického budeníka Nirvany jsem měl v hledáčku už poměrně dlouho. Jak už to ale chodí, když se člověk do něčeho žene, zpravidla to většinou úplně nevyjde. Minimálně ne podle jeho představ. A vzhledem k tomu, že mi knihu doporučovala hezká řádka známých, trvalo mi to pouhé tři roky, než jsem se k ní dostal. Což považuji jako své malé ...

Není úplně tajemstvím, že mým oblíbeným (nejen) literárním žánrem je, světe div se, horor. Atmosférický, gore, mysteriózní, sci-fi, slashery… ach, ne, vážně, horory prostě a jednoduše zbožňuji. A bavíme-li se o tom literárním, pak tu máme samozřejmě papá Kinga, mistra Poea anebo jakoukoliv červenou knihovnu, která je asi zdaleka nejbrutálnější a...

"No jako nejedu tam, ani náhodou!" rozohnil se Mates jednoho čtvrtečního odpoledne zničehonic.

Není asi úplně od věci říci si zcela na rovinu a hned v úvodu jednu věc: nemám rád současnou českou literaturu. Ne snad že bych ji vyloženě nesnášel, jenom ji úspěšně zcela od začátku svých čtenářských exkurzů přehlížím.

Prvně si upřesněme jednu věc; Mates i já jsem zkrátka a jednoduše devadesátkový děcka. A jako devadesátkový děcka máme jasně představu o tom, jak má vypadat elegantní, šarmem oplývající transylvánský gentleman se slabostí pár deci mladého červeného – vysoký cylindr, knírek, hustokrutěpřísný lennonky a bohatě zdobená vycházková hůl. Jo, takovou...

Bude to pravděpodobně nějaká forma obsese, možná až jisté formy patologické úchylky. Mluvím tím o vtíravé touze jak Matěje, tak Elišky, navštívit snad každé knihkupectví, antikvariát nebo levné knihy na nádraží, kolem kterého se jen mihnou. Na návštěvě u kohokoliv míří první cesta ke knihovně, kterou většinou komentuje jeden či druhý slovy: "Jéééé,...

Ačkoliv kalendář hlásí ukazuje konec února, venku je skutku aprílové počasí. A nemyslím tím teď aprílové, jako dubnové, ale aprílové, jako že si ze mě snad dělá dobrý den. Anebo prdel, záleží na úhlu pohledu. Vážně, jen považte, kočka si vstane klasicky okolo poledne, venku svítí slunce, až se jednomu chce klasicky vyvalit na parapet. Než stihne...

Jelikož a protože jsem věrným odběratelem newsletterů snad všech knihkupectví v našich skromných končinách, neminula ani mou maličkost zpráva někdy z minulého měsíce, že se konečně dostává na pulty našich knihkupců dvojka dnes již legendárního geekovského počinu Ready player one: Hra začíná, neoriginálně nazvaná Ready player two: Nová hra začíná....

Sousedovic samojed Dany je od přírody velmi hloubavý tvor. Alespoň se tak velmi rád tváří, ač ve skutečnosti dle svých slov stejně jen dumá nad podstatou brouka. Což je uvěřitelné, povážíme-li jeho výraz z dáli připomínající mrtvičku kříženou s fascinací vlastním ocasem, který s oblibou nasazuje při svých filozofických chvilkách. A že ty jsou...