Tak asi takhle. Není to ve svý podstatě ani měsíc, co jsem oslavil Kristova léta. To by se několik staletí nazpátek dalo považovat za opravdu obdivuhodný výkon hodný ukřižování, nicméně já se furt a stále nestačím divit, jak neuvěřitelně mnohovrstevnatý, rozmanitý, ale především cynický ten život ve svý podstatě je.
"Co to jako má bejt?" zeptal jsem se nevěřícně si prohlížejíc tajemnou tašku přes rameno, kterou mi vrazil do rukou Roman.
Den po Valentýnu roku dva tisíce dvacet pět jsem si se svou největší láskou, jakože navždycky (a to jako fakt!), střihnul svoje poprvé. Totiž první společně strávenou ve dvou. Nebo takhle, jenom ve dvou, to aby bylo jasno. Jenom já a slunce mého dne. O naši úplně nejvíc první noci už jsem kdysi psal, ale to bylo trošku jiný. ...
"Vy jste teda pěkně divná rodina. Vy se vůbec nevídáte, nevoláte si, neříkáte si, že se máte rádi, ani nic. Nechci vychovávat malou v takovéhle rodině," byla jedna z nespočtu poznámek, adresovaných na mou rodinu. A ano, konstatují pravdu. Moje rodina je na dnešní poměry skutečně trošku zvláštní. To bezesporu. Chce se říci až potrhlá, nicméně...
Jako ano, dovedu si představit snad milion zábavnějších věcí, jak smysluplněji vyplnit svůj volný čas, než o půl dvanácté v noci sedět u konferenčního stolku a hypnotizovat prázdné stěny, na kterých už nechytají prach naše společné fotky. Teď už po nich zbyly jenom vzpomínky. Vzpomínky, které věřím, že jednou ztratí svůj momentální hořký nádech a v...
Tohle datum si nejspíš budu pamatovat do konce života. 25.12.2022. Den po Vánocích, který, jak už je poslední dobou zvykem, byly na bahně. Kde jsou ty Vánoce se sněhuláky? Hah? A pak že globální oteplování neexistuje. To si nech od cesty, Klausi. Opakovala se taková ta každoroční rutina; ukrutné křeče v břiše po tunách zkonzumovaného bramborového...
Toho nedělního rána něco viselo ve vzduchu. V bytě bylo pozoruhodně chladno. Byl konec srpna. Kočka mě nezahrnula šikanózním mňoukáním, sotva jsem se proplížil kolem prázdné misky. A když už na mě vehementně spustila, že má jakože fakt už hlad, tak minimálně o dvě oktávy výše, než normálně. I ta ranní káva byla nějaká kyselejší než obvykle.
Pravděpodobně každý nastávající rodič očekává termín porodu s jistou nervozitou. A to hlavně v okamžiku, jedná-li se o ten první. A budu-li se nyní tvářit jako jakýkoliv motivační kouč, guru či snad životní roztleskávač, pak mohu směle pronést ono okřídlené: na první porod se asi ani nijak připravit nedá.