Recenze: Assassin's Creed Rogue

Jo, už je mi pár let něco málo přes dvacet. A jo, dle současné legislativy jsem dospělý. A jo, jsem rodič, takže většinu času jsem ten uvědomělý a zodpovědný kluk (nebo muž? Nesnáším, když mě tak někdo nazve). Jenže mimo jiné jsem taky děcko devadesátek. To znamená, že mému playlistu vévodí starý alba KoRn, SOAD a Slipknot. Že donekonečka koukám na 60 sekund (protože Eleanor je láska). Že čtu Kunderu a jeho pozdější díla (protože fuck češství). A taky to znamená, že zbožňuji videohry. A samo sebou, soundtracky z nich (Mick Gordon bude v mém srdci vždycky!).

Ačkoliv na ty mám z onoho výčtu dneska pravděpodobně nejméně času a ruku na srdce; jestli za rok dohraju více než jednu hru, tak je to hodně. Jakože fakt hodně.

Nicméně, co čert nechtěl, podzim a Covid nechtěl, abych několik minulých dní trávil nějak aktivně. Vysoké horečky mi znemožnili udržet pozornost u čtení, tak mě napadla ona bláznivá věc - co si něco nezahrát? Navštívil jsem tedy Xbox store (ano, jsem jedním z oněch vyvrhelů, co oblékají zelený barvy) a koukal po hrách ve slevách (protože jsem hrdý čech, že ano). A ejhle - AC Rogue byl za sympatických 149,-. To jsem tam prostě a jednoduše nemohl nechat, to se na mě jako nezlobte.

Se sérií Assassin's Creed mám vlastně velmi specifický vztah. Vzhledem k tomu, že jsem se k téhle sérii dostal až v dospělosti, netrpím žádnou nostalgií. Proto když jsem kdysi před lety hrál Etziovu trilogii, moje oči doslova a do písmene krvácely. Jakože jasný, chápu, ve své době to byl asi designový majstrštyk, ale dneska? Eeeh. Příběh dobrý, ale to mělo Slunce, seno taky. A taky to nemusím vidět znova, žejo. Trojka nebyla špatná, ale ty neustále loadingy mezi mapami mě fakt drásaly. Pak ale přišel Black Flag a já byl jakože wow! Jsem pirát a můžu bezostyšně plenit a vraždit! Paráda! Následovala moderní trilogie, ve které jsem strávil bezesporu nejvíce času, protože sorry jako, ale drancovat egyptské pokladnice, krafat se Sókratem a… no dobře, Valhala je fakt sračka.

Co tím chci říct, že mě Ubisoftí open worldy vlastně bavily a ano, patřím k těm bezvěrcům, co si to užili. Ba co víc, jsem takový neznaboh, že je podle mě i Unity jeden z nejlepších dílů - protože francouzská estetika, ach!

Ale Rogue mi tak nějak celou dobu unikal. Až do teď.

Tenhle opomíjený díl vyšel v roce 2014, což je dost důležitá skutečnost, protože je to stejný rok, co vyšlo Unity. Jasně, že měl startovací pozici o poznání složitější než jeho mnohem slavnější bráchanec. Důvod je prozaický, byl určen na starou generaci konzolí (PS3 a Xbox 360). Takže zatímco Unity s nadšením předstíralo revoluci na nextgen konzolích (a v den vydrání mu to fakt moc dobře nešlo), Rogue zadýchávalo tehdy dosluhující videoherní mašiny.

Rogue je esence Ubisoftí efektivity. Vzali vše, co se jim povalovalo v kancelářích po Black Flag, přimalovali pár ledovců a řekli: "Tady to máte, fanoušci, a zaplaťte to! Je to důležité pro pochopení věčné ságy." A ovečky poslušně zaplatily, protože pod nánosem recyklovaných mechanik se skrýval příběh, který nečekaně drží celou americkou etapu pohromadě. Připravte se na to, že poprvé hrajeme za "ty zlé" – za Templáře. Ano, ty co vždycky jen zákeřně bránili "svobodomyslným" Asasínům v šíření chaosu.

Pokud by AC série byla nekonečný seriál Ulice, tak Rogue je ten díl, kde se konečně dozvíme, kdo s kým a proč, a zároveň se naposledy setkáme s oblíbenými starými postavami.

Hlavní hvězda, Shay Patrick Cormac, začíná jako arogantní (trošku hloupočký a naivní), ale fešný Asasín(to díky tomu sexy knírku!). Ale jak už to v životě v AC bývá, jeden katastrofický kiks ve Svatyni v Lisabonu a hluboká existenční krize ho pošlou k nepřátelům. A najednou se z něj stává to, co každý správný Templář: lovec svých bývalých kámošů, kteří zjevně nepochopili, že šíření anarchie je špatné.

Mimochodem, to, že musíte lovit Asasíny, kteří se schovávají v křoví a útočí z výšky? To je ta nejzábavnější novinka v hratelnosti. Kdo by to byl řekl, že strach z vlastní medicíny je tak návykové? Zřejmě až hra za onu temnou stranu nás musí naučit, jak se správně bát skoků víry.

Příběh je mistrovský tah, protože dělá to, co by se od něj čekalo – propojuje absolutně všechno! Vidíme mladého Achilla, který se později stane mentorem Connora z AC III. Spolupracujeme s Haythamem Kenwayem (tatínek Connora, fuj!). A hlavně, závěrečná scéna je takové to filmové "WOW", kdy si uvědomíte, že jste právě dostali elegantní most přímo k AC Unity ve Francii. Je to až neuvěřitelné, že na nejdůležitější příběhový díl, který zaplňuje díry mezi třemi dalšími hrami, se tak trochu zapomnělo.

Pojďme si to říct na rovinu: vývojáři v Ubisoft Sofia se s inovacemi nepřetrhli, a to je ta nejlepší zpráva. Žádné ambiciózní, ale nedodělané mechaniky. Místo toho dostanete starý, dobrý, osvědčený a hlavně funkční engine.

Vezměte Assassin's Creed IV: Black Flag, vyměňte horký Karibik za mrazivý Severní Atlantik (s krásnou polární záři, to se musí nechat!), přidejte pár ledovců, přes které musíte prorážet svým majestátním ledoborcem zvaným Morrigan (ne, nedělám si srandu, prostě ledoborec), a máte Rogue.

• Lodní souboje: Jsou stejné, jen si teď stěžujete na ledové kry. Výbušné sudy nahradil zapálený olej. Inovace? Spíš šikovná kosmetická záplata, aby to nevypadalo jako čistý reskin.

• Shay na souši: Parkour, skrývání v křoví, dobývání pevností – vše při starém. Hlavní kosmetické prvky jsou:

• Vzduchovka a kapesní kanón: Nahrazuje foukačku a umí střílet granáty – nutné, když vaši bývalí kámoši Asasíni neustále vyskakují ze střech.

• Senzory Asasínů: Nový "Eagle Vision", kde vám z obrazovky začne blikat, že je poblíž schovaný Asasín. Někdo tomu říká napětí, já tomu říkám způsob, jak udržet hráčovu pozornost při recyklaci mapy New Yorku z AC III.

Je to stará dobrá známá hratelnost bez revoluce. A vzhledem k tomu, jaké technické problémy postihly Unity, to byla dost možná ta nejlepší volba. Vsadit na jistotu a přejmenovat staré věci je někdy prostě to nejlepší "revoluční" rozhodnutí.

Assassin's Creed Rogue je ten druhý, nenápadný, levnější filmový hit z dvojité premiéry, který vám nakonec řekne víc než ten bombastický trhák. Je to sice jen elegantní pseudo-plná hra, ale díky famóznímu příběhu, skvělému zasazení a úžasnému propojení celého univerza (od Black Flag po AC III a skok do Unity) je to must-play pro každého fanouška, který chce mít v té nekonečné sáze konečně jasno.

Shay Patrick Cormac je hrdina, kterého jsme potřebovali. Ukázal nám, že i Templáři mohou mít dobré úmysly (i když je realizují s obvyklou templářskou efektivitou, třeba jako je vraždění, že ano).

Takže za mě jo, Rogue si těch pár hodin stráveného času zaslouží. Jasně, sice jenom jednou (určitě to znova hrát nikdy nebudu), ale za to příjemné provražděné chvíle. Ne že ne.