Lucy Foley: Byt v Paříži
Mám-li býti zcela upřímný, musím hned v úvodu na rovinu a bez skrupulí říci jedno: knihu Byt v Paříži bych si za normálních okolností nikdy nekoupil. Ba co víc, nikdy bych se s největší pravděpodobností nedozvěděl o jeho existenci. Proč?
Považte sami; obálka, na níž je tuctový činžák a majestátně kýčovitý růžový nápis Byt v Paříži osloví spíše patnáctiletou puberťačku vracející se s vlhkýma kalhotkama z prvního randíčka, než-li novopečeného třicátníka, kterýmu v ložnici co tři hodiny kňourá nejrozkošnější novorozenec, že má jakože zase hlad. A věta Autorka bestselleru Seznam hostů sice zní dost obligátně, nicméně na mě funguje obdobně jako reklamní slogany na další slevy v řetězci s elektrem.
C´mon. Dneska onálepkují bestsellerem kdeco.
Jenže osud a KnihyDobrovský tomu chtěli jinak. V mé internetové knihovničce totiž přistála kniha Byt v Paříži coby odměna za věrnost (haha) a já, soustředíc svůj nákupní seznam na pleny, kapky na prdíky, odsávačky mlíka, krémy na opruzeniny a další bambilión věcí, jež nemám šanci si zapamatovat, neváhal a se skrblíkovským úsměvem dal novince šanci.
Protože proč se taky jednou neodvážit ponořit se do mainstreamových vod. Že ano.
Lucy Foleyová je anglická autorka historické fikce a mysteriózních novel. Jistou prestiž a zájem v mých očích získala v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o jejím titulu z angloamerické literatury a praxe jakožto redaktorky světové beletrie. Co si budeme, takový background by mohl leckterý současný romanopisec závidět. Stejně jako ona již zmiňovaná nesčetná ocenění za její knižní prvotinu Seznam hostů.

Její nejnovější literární počin Byt v Paříži je pak čtenáři prezentován jako románový thriller. Hlavní postava, svérázná anglická servírka Jess, se po nepříliš jasných životních peripetiích vydává za svým bratrem do Paříže. Ten jí, jako to my starší bráchové máme ve zvyku, ještě několik hodin před shledáním posílá instrukce, kam že to má vlastně sestřička dorazit. Součástí zprávy je ale i podivný hlas na pozadí.
Tomu hlavní hrdinka zprvu nevěnuje přílišnou pozornost. Jenže ouha! Místo srdceryvného znovushledání Jess nachází pouze prázdný byt. Ten, jak název titulu napovídá, se stává ústřední kulisou celého románu.
Úvodní pasáž vykresluje hlavní zápletku. A činí tak nad očekávání dobře. Žádné zdlouhavé rozepisování a hned se jde na věc. Foleyová čtenáře umně vtahuje do děje. Premisa je na první dobrou jasná – zmizelý bratr a několik nicneříkajících indícií vedoucí k ostatním spolunájemníkům historického činžáku. Rozhodnutí autorky situovat takřka celý děj do stísněných zdí několika bytových jednotek dílu propůjčuje komorní atmosféru. A především dovoluje nahlížet celý narativ z perspektiv hned několika dalších postav.
Rozplétat tajemné zmizení z pohledu všech zainteresovaných je přehledně rozděleno do krátkých kapitol. Retrospektivní vyprávění slouží pro vykreslení charakterů, a především vztahu ke zmizelému bratrovi. Současně text svižně odsýpá a udržuje čtenářovu pozornost.
Postav je v konečném důsledku tak akorát (konkrétně šest). A jsou hlavně archetypální a snadno zapamatovatelné. Tento způsob vyprávění se bohatě využívá v rozsáhlých sériích nebo románových ságách, kde všechny postavy dostávají prostor, aby se náležitě prokreslily jejich charaktery a motivace. Zde je největší problém Foleyina posledního literární zářezu má zdaleka největší výtka.
V Bytě v Paříži sice hraje prim postava Jess, nicméně autorka jí věnuje péči stejně jako všem ostatním. A nutno předeslat, že ani u těch se nebyla Foley v rozdavačné náladě. Ve výsledku sice máme relativně dostatek postav, ale žádná není s to utáhnout hlavní příběhovou linii. A narativ se tím pádem rozpadá do série výpovědí různých charakterů, co jsou však zcela ploché. Dokonce mám podezření, že Byt v Paříži prošel rozsáhlou korekturou a především škrtáním. Na několika místech totiž autorka nastíní nějaké příběhové pozadí. Jenže se mu už nikde dále nevrátí, nikterak jej nerozvádí a nechá vše takříkajíc vyhnít do prázdna.
Mé podezření podporují na mnoha místech nelogické a vlastně až stupidní mikrozápletky. Jakože vážné hledáte ztraceného člena rodiny, všichni, co by mohli něco vědět, jsou buď ožralí, nebo pološílení a vy si, jen tak mimochodem střihnete románek na záchodech s random týpkem?
Nejsem vystudovaný psycholog, ale myslím, že lidé v podobných situacích mají na práci trošku důležitější věci.
Řemeslně (čti literárně) Byt v Paříži nevyniká, ani ničím neuráží. Žánrovka, jako ostatně drtivá většina dnešní knižní produkce. Zde nebudu hodnotit. (Číst se to dá)
Co říci závěrem? Lucy Foleyové se v Bytě v Paříži poměrně zdárně daří budovat kriminální napětí s komorní atmosférou. Bohužel, celou knihu sráží na kolena absence hlavní postava, co by dokázala dramaturgicky udržet příběhovou linii pohromadě. Připočtu-li mé podezření z poměrně radikálního škrtání ve finální verzi, jehož důsledkem jsou zcela neosobní, místy až otravní a těžko uvěřitelní protagonisté, Byt v Paříži je průměrné dílo, co stojí za přečtení je-li vám pod dvacet a stále věříte, že Darcy Coates umí psát. Natož horory.
Anebo jej dostanete zadarmo jako já.
Furt lepší, než sledovat Ulici.