Liou Cch'-sin: Problém tří těles

Sousedovic samojed Dany je od přírody velmi hloubavý tvor. Alespoň se tak velmi rád tváří, ač ve skutečnosti dle svých slov stejně jen dumá nad podstatou brouka. Což je uvěřitelné, povážíme-li jeho výraz z dáli připomínající mrtvičku kříženou s fascinací vlastním ocasem, který s oblibou nasazuje při svých filozofických chvilkách. A že ty jsou často.

"Tak co, Dany, stále uvažuješ nad definicí uměleckých děl?" otázala jsem se jej při jedné z nich neskrývaje své kočkám vlastním hnidopišství.

"Ale kde že. Žádný umění ani nic podobnýho. Na to není čas," odvětil aniž by zaregistroval můj sarkasmus. "Přemýšlím nad matematickým vyjádřením tří vzájemně se ovlivňujících objektů."

"Takže si vyměnil estetickou podsadu za fyzikální srst, nebo co se snaží můj bílý severský přítel říci?"

"Elvíro, ty si ze mě zase utahuješ!" rozohnil se Dany, až mu z koutku tlamy vytryskla žgrynda.

"Já? To bych si přece nedovolila! Poděl se semnou o mé trápení, má chlupatá kuličko štěstí."

"Prosímtebe, dostal jsem tip od vlčáka od přehrady na nový sci-fi a vůbec to nechápu. Jmenuje se to Problém tří těles. Napsal to čínský autor Liou Cch'-sin a je to hrozně složitý, samý odborný termíny, a tak."

Při jeho slovech bylo patrné, že jeho psí mozeček pracuje na plné obrátky. To není výjev úplně unikátní, koneckonců na jeho výrazu se objevuje poměrně často, ale zmínka o novém sci-fi mě přeci jenom zaujala. Už je to několik let, co jsem vzala do pacek Asimova, Lema nebo Herberta. Nechala jsem ho rozjímat nad podstatou vesmíru a kradmo zmizela takříkajíc po anglicku. Myslím, že se mého zmizení ani nevšiml.

Doma jsem otevřela Kindla a Problém tří těles si stáhla – bůh žehnej uloženým kartám v telefonu! – a ponořila se do světa vědecké fantastiky, který sklízí ovace všude, kudy se mihne.

Liou Cch'-sin čtenáře přivádí do prostředí totalitní Číny, která, ač se okrajově otevírá světu, stále tvrdě perzekuuje jakékoliv neideologické smýšlení. Hlavní hrdina Wang Miao, emeritní vědec a přední světový odborník na vývoj nanomateriálu a jednoho krásného slunného dne pozván do centrály vědecké elity. Zde je konfrontován se záhadnými zmizeními vědeckých pracovníků, jež vyšetřuje cynický policista Ta Š´.

Do svého pátrání se Wang pouští skrze virtuální realitu, nebo řekněme počítačovou simulaci. Ta, ač by se na první pohled mohlo zdát býti obyčejnou vědeckou hrou, v sobě skýtá poselství, jež nejen vysvětluje záhadná zmizení, ale především pochází z dálek přesahující hranice naší Sluneční soustavy.

Asi tak by se zjednodušeně dala rekonstruovat hlavní příběhová linie Problému tří těles. Ráda bych na tomto místě zdůraznila slovíčko zjednodušeně. Liou Cch'-sin totiž svůj narativ rozvíjí hned na několika rovinách. Ty, ačkoliv na sebe zpočátku vůbec neodkazují, začnou v druhé polovině knihy vzájemně zapadat a tvořit hlavní příběhový motiv. Bohužel, těchto příběhových linek autor rozehrává tolik, až v konečném důsledku působí nekonzistentně a celý koncept působí nesourodě.

Hlavní postavy Wang a Ta Š´ a spousta dalších, jejichž jména si nedovolím komolit (a taky si je ani nepamatuji) jsou vykresleny poměrně barvitě a jejich motivace jsou zdůvodněny. Ale! To je tak všechno. Jak postava škrobeného vědce, tak žoviálního policisty jsou nejvíc kýčovité archetypy postav par excelence. Wang je typický vědec, tak trošku ňouma, hodně sečtělý, inteligentní, a tak, ale jinak zcela sociálně impotentní. Ta Š´? Nahláškovaný policajt opájející se vlastním sarkasmem a zcela nepřekvapivě – kuřák. Že jste to už párkrát viděli? Bingo.

Co příběhu škodí pravděpodobně asi nejvíce je pak ale absence jakékoliv dramaturgie. Liou Cch'-sin rozehrává velkolepý příběh na mnoha rovinách, bohužel mezi nimi skáče z kapitoly do kapitoly, bez náznaku pokusu o gradaci. Děj se tak rozmělňuje do dlouhých popisů událostí, co se sebou v prvních dvou třetinách vůbec nesouvisí. Výsledkem je jednoduše to, že děj neodsýpá a do čtení jsem se na mnoha místech musela nutit.

Řemeslně ctí Liou Cch'-sin pravidla žánru a vyžívá se v odborných termínech. Aby bylo na první dobrou jasno – nejsem žádný kočičí analfabet. I tak byla četba často, řekněme problematická. Zvláštně v prvních kapitolách, než si člověk takříkajíc na autorův styl naladí. Kvarky, simulace a jedenácté dimenze se tu vyskytují stejně často jako spojka "že" v mých internetových žbleptech. Literárně se nejedná o žádné terno, nicméně bylo by ode mě nefér vyčítat čistokrevnému sci-fi uměleckou neposkvrněnost. Jedná se o žánrovku, ne o aspiranta na Pulitzera. Ačkoliv Lem byl i ve sci-fi mantinelech literárně úplně někde jinde.

Co říci závěrem? Problém tří těles je rozhodně svěžím vánkem na poli sci-fi literatury. Autor Liou Cch'-sin dokázal vybudovat vlastní vizi potemnělé budoucnosti, které nechybí originalita a ani pro západní čtenáře exotický nádech. Vědecký akcent je věrohodný a v rámci žánru čtenářsky přístupný. Bohužel, literárně se jedná o zcela průměrné dílo, které sráží na kolena absence dramaturgické péče.