Kateřina Surmanová: Šepot z lesa

Není asi úplně od věci říci si zcela na rovinu a hned v úvodu jednu věc: nemám rád současnou českou literaturu. Ne snad že bych ji vyloženě nesnášel, jenom ji úspěšně zcela od začátku svých čtenářských exkurzů přehlížím.

Proč?

Zdá se mi býti sterilní a zcela bez nápadu. Jakoby vykleštěná blednoucí nápodoba kdysi dávných Havlů, Pavlů či fenomenálních Kunderů. Počínaje Vieweghem, Hartlem a párem Balabánů jsem našincům nikterak nevěnoval pozornost. Skoro jako by autor český takříkajíc přišel o koule a jen do nekonečna sepisoval variace na již napsané. A to rok od roku stále blbějc a blbějc, prosím pěkně.

No jo, jenže pak se mi shodou okolností dostal do rukou Šepot z lesa od české autorky Kateřiny Surmanové. Byli jsme tehdy na jedné z prvních procházek s naší malou princeznou a já měl sotva pár vteřin v knihkupectví. Nebylo času nazbyt a já se vlivem absence času na důkladné rešerše a pročítání recenzí odhodlal věřit paní knihkupkyni a dal na její tip.

A resumé? Změnil jsem názor.

Ale popořadě.

Šepot z lesa je knižní prvotinou české spisovatelky. Dle slov nakladatele je Šepot z lesa mysteriózním trillerem. Pod to se de facto schová kdeco, a proto je třeba podobné žánrové zaškatulkování brát s rezervou. Na takřka pěti stech stranách nás Katka přivádí do odlehlých Orlických hor, kam se po letech strávených v metropoli navrací investigativní novinář Petr. Spolu se vzpomínkami na bezstarostné dětství se navrací i záhada zmizení jeho kamaráda z dětství. Na povrch vyplouvají nové stopy a Petr se vydává na cestu s cílem odkrýt dávná, možná až pradávná, místní tajemství. A ty jej zavedou až k tajemným okultním skupinám i dávno zapomenutým božstvům.

Asi toliko k příběhu. Víc netřeba, protože je to právě pečlivě budované napětí a odhalování jednotlivých indícií, co čtenáře kosternuje a nutí jej otáčet stránku za stránkou. Jistou úzkostlivou tíži hlavní příběhové linie podtrhuje dramaturgická skladba celého narativu. Katka se nebojí zpomalit, ubrat na tempu a věnovat dostatek času jednotlivým postavám, jejich charakterům, motivacím, vnitřním dialogům apod., stejně jako událostem, jež dokreslují atmosféru ledových horských kulis, vzdorujíc linearitě časové linie.

To má za následek dvojí efekt; hlavní postavy nejsou jenom bezduché postavy, na něž by autorka kladla vlastnosti a charaktery, co se jí zrovna hodí do krámu, ale mají vlastní minulost a mají mezi sebou vztahy, sympatie i antipatie, což je činí realističtějí. Druhak se tempo vyprávění rozvrství do víceúrovňového celku, kde se jednotlivé části vzájemně doplňují s jedním jediným účelem – umocnit výslednou mrazivou atmosféru, balancující do poslední chvíle na pomezí mysteriózního hororu a detektivky ze staré školy.

Rozkročení Šepotu z lesa napříč žánry rozhodně kvituji. Napříč celým realistickým narativem se od samotného začátku jako červená nit táhne mysteriózní prvek starověkého nahněvaného božstva, který s ubíhajícími stránkami nabírá na síle až do samotného jinak grandiózního finále. Katarze, vyvolaná spojením všech zdánlivě nesouvisejících střípků, se rozhodně vymyká žánrovému průměru.

Surmanová balancovat na pomezí uvěřitelnosti zkrátka a jednoduše umí. Ne nadarmo se o ní říká, že je českým Karikou.

Co však, minimálně v mých očích, povznáší Šepot v lese na ještě o kousek vyšší úroveň, než jaké dosáhl její slovenský souputník, je však použitý jazyk. Nechápejte mě špatně, ne snad, že by Karika neuměl psát, nicméně co se týče jisté bohatosti použitého jazykového repertoáru, je Katka někde jinde.

O parník někde jinde. Doslova a do písmene.

Květnatá slovní spojení jsou de facto na každém řádku a je radost se mezi nimi proplétat. Možná zním až trošku nekriticky, ale mezi těmi tunami vydávaných českých autorů je Surmanová svěžím větříčkem. Chtělo by se skoro až napsat, že je Surmanová perlou mezi hovnama, ale raději to nenapíši, protože bych byl sprostý. Ups.

Už když jsem platil na pokladně mi hlodalo v hlavě, zda jsem se jenom nenechal uchlácholit sladkými řečičkami knihkupkyně a neodnáším si něco, čeho se potřebuje bezpodmínečně zbavit. Naštěstí byly moje obavy liché a z Šepotu z lesa se tak stalo příjemné překvapení. Surmanová českému čtenáři nabízí do puntíku promyšlený mysteriózní krimi příběh, balancující na hraně trilleru a hororu, v němž s citem vykresluje atmosféru Orlických hor. Mrazivou atmosféru Orlických hor. Příběh je navíc koncipován ve vícero narativních liniích, které se postupně sbíhají, aniž by se tříštily jedna o druhou. To vše psáno velmi bohatým jazykem a formou, kterou je radost se pročítat.

Smekám.