Jozef Karika: Na smrt

Není úplně tajemstvím, že mým oblíbeným (nejen) literárním žánrem je, světe div se, horor. Atmosférický, gore, mysteriózní, sci-fi, slashery… ach, ne, vážně, horory prostě a jednoduše zbožňuji. A bavíme-li se o tom literárním, pak tu máme samozřejmě papá Kinga, mistra Poea anebo jakoukoliv červenou knihovnu, která je asi zdaleka nejbrutálnější a nejstrašidelnější.

O to více mě těší, že v našich tuzemských luzích a hájích jsou autoři (bratia zo Slovenska snad prominou, u mě vede naše fenomenální Kateřina Surmanová), kteří umí psát moderní a čtivý horor. Ano, mířím tím právě směrem k Ružomberoku, kde tvoří můj oblíbenec Jozef Karika, kterého, troufám si říci, mám už trošku načteného. Trhlina, Strach, Hlad a Žízeň, to všechno byly knihy, které mě chytly za srdíčko. Nicméně Karika má ve svém repertoáru titul, jemuž jsem se záměrně vyhýbal. A to právě dnes recenzovanou knihu Na smrt. Proč? Protože kniha je čtenáři prezentována primárně jako mix historické ságy a thrilleru. Jakože kde je sakra ten horor? Kde?

Jenomže titul sklízí už od svého vydání v roce 2013 jen samé ovace, ceny a kdo ví co všechno. A tak mi to nedalo a knize Na smrt dal přeci jen šanci. Protože prostě a jelikož, jestli někdo dobrovolně čte sedmisetstránkový román, a pak je ještě ochoten napsat kladnou recenzi, pak buď absolutně netuší, co se životem a volným časem, anebo kniha musí být jednoduše fakt pekelně dobrá. A něco mi říkalo, že v případě Kariky to fakt může být i ta druhá možnost.

Byla, nečekaně.

Ano, Na smrt je v kontextu autorovy tvorby tak trošku výjimkou; opravdu se nejedná o čistokrevný horor v tom tradičním (a mém oblíbeném) slova smyslu. Skutečně jde o velmi detailní historickou fikci, která je ukotvená ve množství reálií. Epickým příběhem nás provází duet hlavních postav: Viktor, chlapec z ortodoxní židovské rodiny, a Karl, ambiciózní floutek s německými kořeny. Osud obou hlavních hrdinů je čtenáři předkládán od jejich mladistvých let, které společně trávili v horském slovenském městečku Ružomberok. Zde bok po boku zažívají první lásky, první zklamání, ale také první náznaky nebezpečí, jež se pomalu plíží ze západních německých hranic (jo, myslím tím toho uřvaného pána s knírkem). Po nešťastné události se životy hlavních hrdinů rozdělí; Viktor prchá do zámoří, kde se postupně šplhá v židovské mafii stále výš, a Karl, co se odstěhuje do Mnichova studovat medicínu, aby ji následně do puntíku zužitkoval v nacistickém pekle. Jenže Karika osudy těchto dvou zcela rozdílných osobností znovu spojí.

A jak jinak než v koncentračním táboře.

Autor knihu Na smrt ani v nejmenším nekoncipuje jako tradiční, řekněme žánrovou literaturu. Umně přes sebe překrývá žánr historické fikce, romance, thrilleru, místy až detektivky a samozřejmě hororu. A je to právě toto velmi obsáhlé rámování příběhu, co je dost možná tím nejsilnějším aspektem knihy. Karika si šikovně pohrává s historií, což mu dopomáhá čtenáři nabídnout velmi silné, ale hlavně uvěřitelné téma. Jeho velmi detailní, místy až naturalistické líčení událostí, a zejména pak těch velmi drsných a násilných, působí uhrančivě a nutí pokračovat v četbě. Pravda, hlavně v druhé části knihy, v níž se velmi dopodrobna věnuje životě v koncentračních táborech, působí některé popisy až prvoplánově. Karika už velmi nevybíravě tlačí na pilu a může vyvolat dojem, že cílem je jen a pouze šokovat.

Na druhou stranu, musí se autorovi nechat, že co do dramaturgické skladby mu velmi štědrý prostor dovoluje velmi postupně, chce se říci až mučedně plíživě dávkovat napětí. Katarzi v samotném závěru cíleně natahuje, takže na ni čtenář čeká jak na smilování. O to uspokojivější ve své podstatě ale je.

Je to právě závěr knihy, který vnímám jako jediné negativum. Ne snad, že by byl vyloženě špatný, to chraň Bůh, nicméně přijde mi až moc nerealistický. A to je v přímém kontrastu se zbytkem knihy, kde autor silně akcentuje uvěřitelnost celého příběhu.

Co do jazykové a stylistické úpravy oceňuji, že autor používá archaismy a historické termíny, čímž jenom podtrhává dobovou autenticitu. Detailní popisy a líčení zase vtahují do děje. Karika se nebojí pouštět do velmi rozvláčných dialogů, čímž dělá text čtivým a poutavým.

Mám-li Na smrt nějak shrnout, můžu říci s klidným svědomím, že se jedná o jakéhosi jednorožce na našem československém literárním rybníčku. Je to kniha velmi obsáhlá, pokrývající začátek i konec asi největší hrůzy (nejen) minulého století. Příběh, jímž nás provází dvě zcela odlišné, přesto velmi psychologicky prokreslené postavy, působí uvěřitelně a autenticky. Ano, kniha je na mnoha místech surová a drsná, současně však ukazuje i takové ty krásné maličkosti, díky nimž člověk i v těch největších zvěrstvech dokáže projevit lidskost. Z toho důvodu si "Na smrt" zaslouží v mých očích titul nejlepší Karikovy knihy.

A víte co? Jedna z nejlepších knih, která v současné československé literární produkci vůbec vyšla.

Jo, až takhle moc mě Na smrt překvapila. Doporučuji.